Poezie: Čekání
18. 11. 2008
Čekání
Michal Košč
Je citlivá a něžně živá,
pamatuji si již jen,
jak se do mých očí dívá.
Je jediná z řady žen,
na niž čekat smysl má
každičký to den.
Je krásná, jako květ růže,
či jádro plamene.
Jak jen býti může
tak daleko ode mne.
Mou radostí je tento květ,
mým domem teplá růže.
V této chvíli na mne padá svět,
co smrtelník s tím zmůže?
Počítám dny i hodiny celé,
do oné šťastné chvíle,
kdy stisknu do náruče ji zas,
kdy vrátí se mezi nás.
Michal Košč
Je citlivá a něžně živá,
pamatuji si již jen,
jak se do mých očí dívá.
Je jediná z řady žen,
na niž čekat smysl má
každičký to den.
Je krásná, jako květ růže,
či jádro plamene.
Jak jen býti může
tak daleko ode mne.
Mou radostí je tento květ,
mým domem teplá růže.
V této chvíli na mne padá svět,
co smrtelník s tím zmůže?
Počítám dny i hodiny celé,
do oné šťastné chvíle,
kdy stisknu do náruče ji zas,
kdy vrátí se mezi nás.
